Nový podsedek Jakuba Heršle krejčího a Jozefa Samka

f 400a

Zůstávajíce před jatkami židovskými holé prázdné místo, takové z dovolením a vědomím p(ana) Johanessa Dahlitzkého, ten čas purgkrabího J.M.H Exccel(ence) p(ana) hraběte z Kounic, prodáno jest Jakubovi Herschlovi a Josefovi Samkovi podle vyměření na deset sahů našíř a na 5 sahů nazdýl dolů do kaluže za hotových 13 zl. Kteréžto místo se jim připisuje a odevzdává za zaplacené každému polovic, Jakubovi po horní straně od jatek a Josefovi pod ním dolů, každému jednostejnú polovic na 5 sahů zšíři a na 5 sahů zdýli. Stalo se za purgmistra Jakuba Hrdličky a spoluradních jeho dne 4.Maii A(nno) 1708.

f 403a
Letha Páně 1710 dne 18.Feb(ruarii) za purgmistra p(ana) Jakuba Hrdličky a spoluradních jeho Jan Svoboda předstoupíc před ouřad purgmistrovský města Strážnice spolu ze švagrem svým Filipem Sruským jest přednesl, kterak od něho podsedek v Rybářskej ulici za 20 zlm ukoupil, žádajíc za to šetrně, poněvadž na ty podsedky, které rybářské nejsou, purgkrechtu a rejster se nenachází, aby mu ten kup téhož podsedku pro budoucí pamět a zaopatření spravedlnosti jeho i dítkám jeho do register městských na rathúze poznamenán a zapsán byl. Což k jeho žádosti slušnej a spravedlivej ten podsedek za 20 zlm koupený za volný a svobodný se připisuje. Stodolu pak při tom podsedku on Filip sobě vymínil, aby sobě na druhý grunt, který mu otec manželky jeho popustil, přestěhovati mohl. Stalo se v přítomnosti obúch stran dne a leta ut s(upra).

f 405a
Zápis pamětní na kup a prodej jednoho mlýna pod Hrubú Vrbkú ležícího k žádosti strany kupující i prodávající pro budoucí jejich bespečnost a zaopatření do tohoto purgkrechtu měst(ského) vtažený a slovo od slova vepsaný, jenž takto zní:

Letha Páně 1710 dne 4.Aprilii stal se jest prodaj a kup mezi Martinem Žákem z městečka Lipova prodavačem strany jednej a Ondrášem Petruchú a Jurú Petruchú, bratrem jeho strejčiným ze mlýnů Petruchových, kupujícími strany druhej, a to takový:
Majíce nadepsaný Martin Žák jeden mlýn z deště mlející pod Hrubú Vrbkú ležící od předešlej milost(ivé) vrchnosti na věčnost koupený a listem na pergameně psaným sobě za dědičný odvedený, takový mlýn a nyní sic jen toliko místo pusté, jsouc od rebelantů Uhrů v létu 1704 spálený, z svej dobrej vůle i s tímž listem na pergameně psaným a všeckým k němu dle vlastního znění téhož listu f 405b
přináležejícím příslušenstvím, totiž: z loukou nad panským rybníkem při trávníku jménem Brkůvce, z rolí podsedkovú při tejž louce nad panským rybníkem až k mezi Svárovej pod cestú, z zelnicú nad mlýnem při příkopě a z humencem při témž mlýně ležícím, jakž jeho otec i on Martin Žák až posavad jej z tím vším dle urbarium v držení měl a užíval, prodal jest nahoře psanému Ondrášovi Petruchovi a Jurovi Petruchovi, bratru jeho strejčinému, za summu jedno sto a šedesáte rýnských peněz hotových, kteréžto ihned při tomto kupu jemu v hotovosti zcela a zouplna složili, takže on prodavač ani děti aneb potomci jeho nic více co pohledávati míti nebudou nyní i v časech budoucích. Rešta aneb zadrželé povinnosti jestliže by se až do datum kupu tohoto jaké našly, on prodavač na sebe přijal a za ně státi má. Ondráš pak Petrucha z Jurú bratrem svým povinni budú ten plat dle urbarium, jak se až posavad milostivej f 406a
vrchnosti dával, od dnešního datum zapravovati i výsadní povinnosti aneb roboty dle urbarium vykonávati.
Při kterémžto prodaji však on častěj dotčený Martin Žák touto výminku sobě pozůstavil a zanechal: Kdyby dotčený Ondráš Petrucha z bratrem svým Jurú neb děti aneb budúcí potomci jejich ten mlýn aneb to místo někdy prodati chtěli, aby on Martin Žák neb děti a budúcí potomci jeho k tomu před jinými předek měli a jej koupiti mohli, jestliž by však vrchnost milostivá sama jej koupiti nechtěla.
Což vše od jednej i druhej strany náležitě a pevně zachováno a zdrženo býti má. K tomu konci se od ouřadu hejtmanského tento kup a prodaj ve všem svém znění potvrzuje. Jenž jest datum na zámku strážnickém anno et die ut supra.

Poněvadž tento mlýnec z místa pustý a z deště mlející jest a se nenachází, aby milost(ivé) vrchnosti k jakej platnosti býti mohl, tehdy se z ohledu toho a že v starým urbariu stojí a jeden z držitelův sobě v Hrubej Vrbce robotní grunt ujati má, do vůle milost(ivé) vrchnosti k tomu kupu svolují, a to mně a erbům mým beze škody a závady. Dat(um) anno et die ut supra.
L.S. Adam Ignat Froml,
ten čas hejtman strážnický

f 406b
Zápis pamětní
Narovnání mezi nápadníky Petruchovými strany mlejna ležícího pod dědinú Súchovem pro budoucí jejich bezpečnost a zaopatření do tohoto purgkrechtu městského vtažený a slovo od slova vypsaný, jenž takto zní:

Letha Páně 1711 dne 17.Aprilis učiněný jest narovnání mezi nápadníky Petruchovými strany mlejna ležícího pod dědinú Súchovem, a to na tento a takový spůsob totiž:
Že Martin Petrucha svůj podíl na tom mlejně mající svému synu Ondrášovi Petruchovi za summu jedno sto dvaceti rýnských zlatých prodal, kteréžto peníze ihned položil.
Item on však jmenovaný Ondráš Petrucha skúpil druhú částku od Pavla Petruchy též za jedno sto dvaceti rýnských
f 411a(!)
zlatých, ostatní půl částky od Jury Petruchy za šedesáte rýnských zlatých. A tak jemu jedno složení zcela a zouplna patřiti bude.
Vícej Jan Petrucha, vlastní syn Mikuly Petruchy, ukoupil třetí půl částky od Jury Petruchy, bratrance svého, za šedesáte rýnských zlatých. Zasej Janovi Petruchovi se připisuje na tom mlejně mající částka za jedno sto dvaceti rýnských zlatých.
Ostatní jedna částka se nápadníkům po neboštíkovi Jurovi Petruchovi, totiž Jurovi, Štěpánovi, Janovi a Mikulovi v jednom stu dvaceti rýnských zlatých zanechává.
Kterážto smlouva na canceláři strážnickém dobrovolně mezi nápadníky se stala, což taky podpisem ruky mé a pečetí ztvrzuji.
Actum na zámku strážnickém anno et die ut supra.

Leopold Igl L.S. Schakh von Rodobyl

f 408a
Zápis pamětní na kup a prodej jednej polovice mlejna pod Hrubou Vrbkou ležícího k žádosti strany kupující a prodávající pro budoucí jejich bezpečnost a zaopatření do tohoto purgkrechtu městského vtažený a zní takto:

Letha Páně 1716 dne 1.Aprilis stal se jest prodaj a kup mezi Ondrášem Petruchú ze Súchova prodavačem strany jednej a Jurú Machaněm z Kuželového kupujícím strany druhé, a to takový:
Majíce nadepsaný Ondráš Petrucha svůj podíl ze svejm bratrem Jurou Petruchou, totiž polovicu na mlejně pod Hrubou Vrbkou ležícím, takový svůj poloviční díl jest prodal Jurovi Machaňovi z Kuželového dle přátelského a dobrovolného domluvení za hotovejch dvě sta rejnských ze všem tím přináležejícím příslušenstvím, co jemu Ondrášovi Petruchovi na polovic patřilo a on taky teho náležitě užíval, aby on kupující Jura Machaň z Kuželového všeho teho taky tak užívati mohl pokojně a náležitě beze vší překážky mne prodavatele, manželky neb potomkův mejch, totiž polovic louky nad panským rybníkem při trávníku jménem Brkůvku, f 408b
rolí podsedkovou polovici, která při tej louce nad panským rybníkem až k mezi Svárovej pod cestú leží, item zelnice polovicu nad mlýnem při příkopě, i z půl humencem při témž mlýně ležícím, tak jak sem já teho užíval a předkové užívali neb užívati mohli, z tím vším jak urbarium toho ukazuje.
Prodčež tehdy ještě jedenkráte obmezuji já Ondráš Petrucha, že žádný vícej kdo co na polovici téhož mlejnu buďto z dítek mých neb přátel pohledávati míti nebude. Contributi a všelijaké rešta neb povinnosti, které by se zasezelé vynašly, prodavač na sebe potahuje a bere. Však ale za 1716 rok Jura Machaň contributi platiti se obligiruje, z tejž polovici odprodanej plat při termínu s(va)tojiřském 1716, totiž 45 kr(ejcarů), on prodavač polovicu a kupující polovici složí.
Při kterémžto prodaji Ondráš Petrucha sdobě vymínil, kdyby táž polovice mlejna ku prodaji přijíti měla a buďto on kupující neb děti jeho takovú držeti nemínili, aby Ondráš Petrucha neb potomkové jeho takovou polovicu mlejna přede všema jinýma předek a právo míti mohl a měl, krom milost(ivé)
f 409a
vrchnosti, kdyby ona ji koupiti ráčila.
Což vše od jednej i druhej strany zdrženo a zachováno bejti má pevně a náležitě. K tomu cíli a konci se tento zápis do purgkrechtů městských vpisuje dne a letha svrchu psaného.

f 406b
Zápis reversu pamětní de a(nn)o 1712

Já Jan Bíteský, měštěnín města Strážnice, známo činím a přiznávám se za sebe i dědice a potomky mé, že sem sobě od urozeného a slovoutného pana Františka Edra, král(ovského) vejběrčího Kraje hradišťského, též spoluradního král(ovského) města Hradiště, jedno sto padesáte zlatých rejns(kých), jeden každý zlatý rejnský po 60ti kr(ejcarech) a kr(ejcar) po 4 d(enárech) počítajíc, k mé důležité potřebě, a to jmenovitě k fedrování mého hospodářství, vypůjčil a takové na dobré, v zemi tejto berné minci k rukám mým bez žádného nedostatku náležitě vyčtené sem docela pospolu přijal.
Pročež tehdy slibuji a spolu z erby a potomky mýma se zavazuji, nad dotčených 150 zl mně k důležité potřebě na vděk zapučených nadjmenovanému panu Františkovi Edrovi, erbům a potomkům jeho po vyjití půl roku od dnes dole psaného datum počítajíc, budocně ale dle líbeznosti pana creditora po čtvrt ročním napřed vypověděním, na minci dobré a v zemi tejto vůbec berné pospolu náležitě bez jedinkýho nedostatku zase k rukám v král(ovském) městě Hradišti spolu i z obecním 6 pro cento inter usum pro rata temporis f 407a s poděkováním odvésti a zaplatiti.
Aby pak pan crerditor můj, erbové a budoucí potomci jeho tím pevněj ubezpečeni byli, pročež tehdy podstavuji tudy za specialní hypotheku dům můj v městě Strážnici mající, též i rolu, vinohrady a štěpnice i všechno mohovité i nemohovité mění mé, dávajíce tou ouplnou moc a právo, aby pan creditor můj spolu z erby a potomky svými in casum moral do tejž hypotheky podle libosti své se právně uvésti, až do posledního krejcaru pak strany capitalu tak interesse, též škod a outrat se spokojiti dáti mohl, proti čemuž mně jediné právní dobrodiní jak by koliv jmenováno aneb skrz lest lidskou vymyšleno bejti mohlo, hájiti a prospívati nemá. Poněvadž se všech a všelijakých právních dobrodiní z dobrým rozmyslem a svobodnou vůlí a prázdného činím, k tomu také dávám tou moc a zmocnění, aby pan creditor můj tuto obligati mou do dlužních quaternův města Strážnice, kdykoliv buď v přítomnosti neb nepřítomnosti mé, na můj náklad sobě vložiti a vepsati dáti mohl.
Vše věrně, bezelstně na potvrzení a pojištění všeho nadepsaného sem tuto obligati mú vlastní rukú podepsal a můj obyčejný secryt přitiskl, jakož také dožádal sem se níže psaných pánův svědkův, že jsou se podle mne podepsali a své obyčejné secryty přitiskli, však jim pánům svědkům f 407b a erbům jejim vším spůsobem beze škody.
Jenž se stalo v král(ovském) městě Hradišti šestnáctého dne ledna letha Páně 1712.
L.S. Johannes Bíteský, měštěnín
strážnický
L.S. Frantz Vítecký, corporal
203

Vtaženo do těchto knih d(ne) 22.Junii 1712.

Tato obligatci jest z prodaného domu skrz právo purgmistrovské náležitě, docela a zouplna p(anu) Františkovi Edrovi do jeho vlastních ruk zaplacená dne 13.Aug(ustii) 1718 v domě pana Dašitského.
Notat.Z. a letha ut supra Christoph Aloi(sius) Mihatsch, syndicum jur. Ibidem
Jedno sto padesát rýnských, pravím 150 zlr.

f 409a
Vpis contracautzi od Joannesa Bíteského Elisovi Grögrovi danej slovo od slova:

Já níže podepsaný známo činím tímto mým spisem vůbec přede všemi a zvláště kdež náleží, tak jakož sem sobě k mej důležitej potřebě na pronájem palírně v Ježově jedno sto rýnských od p(ana) kmotra mého Martina Konečného dnes dole psaného datum vypůjčil a na den svatého Martina roku budoucího 1718 jich zas oplatiti a za čekanú pětítku vína z roku 1718 rostlého dáti se zavázal. Za to pak všechno, jak těch 100 zlr, tak za tu pětítku vína p(an) Elis Grögr za mne jemu prosebně cadiroval, ručil a zaslíbil, ano i 13 h(onců) roli svej vlastní za mně do cautzi zapsal na ten spůsob, kdybych já mému creditorovi slova mého nezdržel a nezaplatil, že on Elis za mne takové peníze platiti povinen bude, a kdyby ne, tehdy aby on můj creditor k těm jeho 13 h(oncům) sáhnúti, jich
f 409b
do zaplacení užívati neb jinému podstaviti aneb i třebas dokonce prodati a sobě zaplatiti moc a právo měl.
Pročež já jsouc toho vděčen zasej naprotiv tomu jemu panu Eliášovi tímto se obligiruji, že slovo mé zdržeti a jeho zavésti nechci. Jestliž by pak ode mne in contrarium se stalo, tehdy jemu pro ujištění mé všechny vinohrady, jmenovitě v Šamfátech 2/4 acht(ele), v Kněhnicích 2/4 acht(ele), v Dolní hoře a v Baxahoře do cautzi a do jeho vlastní moci tímto zadávám na ten spůsob, abych já jich obdělával, on pak p(an) Elis netoliko k těm vinohradom sáhnúti, nýbrž také i z nich užitek do svej búdy k presování, ano i víno z búdy do svého sklepu pod svoji moc (však vše z mým sklizením a nákladem a opatrováním) vzíti právo měl, tak aby když by se víno prodalo, ručitel můj zaplacen bejti mohl, tím ujištěn byl. Kdyby pak vinohrady chybily, tehdy mu na domě regres dávám, aby k němu sáhnúti, prodati a sobě od svej cautzi zaplacením mého creditora osvoboditi moc a právo měl.
Čehož pro jistotu tento list mocný s podpisem mej vlastní ruky a přitisknutím mého vlastního jména secretem i s vědomí(m) manželky mej jemu od sebe dávám.
Datum v Strážnici d(ne) 23.Novembris a(nn)o 1717.

L.S. Johannes Bíteský,
měšt(ěnín) strážnický

f 410a
A poněvadž sem já níže podepsaná z těchto zde nahoře panu Elisovi od mého neboš(tíka) manžela do cautzi zapsaných vinohradů jisté kuse odcizila, totiž Baxahoru purgmistru rohateckému za 30 zl i z užitkem prodala, Dolní horu pak cechu kožišnickému ve 20 zl dluhu popustila, pročež na to místo podpisuji zas jemu panu Elisovi tu zahradu za panským dvorem vedle pana Paravičina na ten a podobný spůsob, jak ty vinohrady zastavené byly, aby totižto on pan Elis, kdyby skrz to své za mého neb(ožtíka) manžela za těch 100 zl nahoře psanému p(anu) Martinovi Konečnému zaručení jakú těškost, trpění a placení téhož dluhu buďto zplna aneb zčásti za nás potahován bejti měl, zas na tej zahradě svůj regress vzíti a sebe i své rola z toho osvoboditi právo měl.
Čehož pro douvěrnost neumíc sama psát dožádala sem se Antonína Havlíčka, aby netoliko mé jméno tuto, ale také sám sebe za svědka tej věci podepsal.
V Strážnici d(ne) 27.Julii 1718.

P(an) Ant.Havlíček, Anna po neboštíkovi
svědek tejto věci Joannesovi Bíteském
pozůstalá vdova

Vtaženo do těchto kněh z pravého originálu d(ne) 31.Julii 1718

______________________________________________________________

Nejstarší purkrechtní kniha města Strážnice, část pro výsadní domy a židovskou čtvrt, SOA Hodonín, fond MA-St, č.48.

Přepsal PhDr.Jiří Pajer, CSc ve Strážnici, říjen 2004